Partner 
Dobrovolník 
Monika Barton
Monika učí podnikání a management na VŠE (Podnikohospodářská fakulta), kde má také na starosti centrum pro aplikovaný výzkum CAMER. Přestože je původně vystudovaný chemik, celý život se zabývá rozvojem a vzděláváním. Má za sebou dvanáctiletou praxi v managementu nadnárodních korporací a přes deset let působí v poradenství využívání lidského potenciálu (intrapodnikání, leadership, motivace, koučink). Za svůj nový domov považuje Invercargill (Jižní ostrov, Nový Zéland), kde úzce spolupracuje s místním Southern Institute of Technology (SIT). Podílí se na několika novozélandsko-českých projektech a je přesvědčená, že Češi a Novozélanďané toho mají hodně společného – i když v přístupu k životu mezi nimi existuje pár zásadních odlišností.
Oldřich Botlík
Oldřich Botlík (* 1951, Zlín) vystudoval matematiku. Od začátku 90. let podniká ve vzdělávání jako konzultant. Pomáhal připravit nový systém financování regionálního školství a také grantový systém ExTra na podporu inovativních učitelů a škol. Formuloval hlavní zásady školského zákona a zákona o odloženém školném. Je spoluautorem projektu KALIBRO. Učitelé se v něm dozvídají, jak jejich žáci dokážou použít své znalosti a dovednosti v nových situacích i jak se ve škole cítí. Každých 10 let rovněž sbírá představy žáků o ideální škole. Poprvé tuto reflexi skutečné české školy představil v roce 1992 časopis Mladý svět a jako titulek použil přání jednoho malého kluka: Škola mých snů je škola bez žáků.
Zuzana Derflerová Brázdová
Profesorka Zuzana Derflerová Brázdová je přednostkou Ústavu preventivního lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Věnuje se výzkumu výživy dětí v ohrožení, vývoji metod zjišťování výživové spotřeby a výživových doporučení, intervenčním projektům pro populace v ohrožení i formulování výživové politiky. V letech 1999-2009 pomáhala světovým mezinárodním organizacím (např. WHO, Mezinárodní červený kříž, American Red Cross, UNICEF, ADRA) řešit otázky spojené s výživou v krizových oblastech od Ruska a postsovětských asijských republik přes Náhorní Karabach, Čečensko, Kosovo a Jemen, až po Zimbabwe, Angolu či Keňu. Intenzitní pracovní nasazení vyvažuje zájmy, mezi které patří mimo jiné triatlon, lyžování a hra na barokní violoncello.
Jakub Dvorský
Jakub Dvorský (* 1978, Brno) je český výtvarník a tvůrce počítačových her. V letech 1997-2003 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Filmové a televizní grafiky u prof. Jiřího Barty, kde absolvoval experimentální webovou hrou Samorost. Po škole založil nezávislé studio Amanita Design, které se specializuje především na tvorbu počítačových her, které se dají charakterizovat jako logické 2D adventury. Mezi nejznámější hry studia patří Samorost, Samorost2, Questionaut nebo Machinarium, které získalo řadu prestižních ocenění. Jako výtvarník spolupracoval Jakub Dvorský také s filmovými režiséry Darrenem Aronofskym a Janem Svěrákem (Kuky se vrací).
Pavel Fajt
Bubeník, hudební skladatel, pedagog a producent. Host prestižních světových festivalů a scén v Evropě i zámoří. Autor hudby k celovečerním filmům i znělkám. Za hudbu k divadelnímu představení NOD Quijote byl nominován na cenu Alfreda Radoka. Nejvíce proslul spoluprací s Ivou Bittovou, jejichž společné album bylo hodnoceno jako jedno z nejlepších LP desetiletí. Další nahrávky Ivy Bittové hudebně produkoval. Spoluzaložil skupiny Dunaj a Pluto (cena za nejlepší album roku). Od roku 2001 leader mezinárodního projektu Slet Bubeniků. V současnosti hraje na bicí nástroje např. v mezinárodní jazzové formaci Mia Zabelka Trio. Ve svém sólovém projektu DrumTrek propojujícím žánry kombinuje bicí nástroje s elektronikou, hračkami i vlastním hlasem.
Vladimír Franz
Prof. Vladimír Franz (*1959, Praha) je známý český hudební skladatel, malíř a pedagog. V současnosti přednáší na Divadelní fakultě AMU. Zaměřuje se především na komponování hudby pro divadlo, rozhlas a film. Mimoto skládá i jiné hudební formy, a to jak komorní (scénická oratoria, zpěvohry, kantáty, madrigaly a písně), tak i monumentální. K jeho nejznámějším dílům patří hudba k filmu Tomáše Vorla Kamenný most, opery Ludus Danielis a Válka s mloky, 1. symfonie Písně o samotách, hudba pro baletní představení Zlatovláska či hudba k muzikálu Jiřího Suchého Pokušení sv. Antonína. Šestkrát získal cenu Alfréda Radoka za nejlepší scénickou hudbu a v roce 2007 cenu Divadelních novin společně s Jiřím Suchým za zpěvohru Pokušení sv. Antonína.
Milan Knezevic
Milan Knezevic je veterinář a světoobčan se zájmem o cestování, fotografii, filantropii a jógu. Narodil se na Vsetíně, vyrůstal v černohorském Baru a studium veteriny v Bělehradě dokončil v Brně. V roce 2007 přesídlil do Hongkongu, aby zde rok pracoval jako zvěrolékař pro rodinu nejbohatšího muže Macaa Stanleyho Ho. Od roku 2008, kdy začal věnovat svůj čas spolku pro ochranu zvířat SPCA, cestuje po světě a pomáhá lidem, zvířatům a přírodě. Pracoval v keňském sirotčinci i na dobročinné klinice na ostrove Peleliu v Mikronésii, účastnil se akce „Oranghutan Rescue“ na Borneu. Cestoval Jižní Amerikou, tančil na karnevalu v Riu, oslavoval První máj na Kubě. Dnes pracuje pro soukromé veterinární kliniky v Londýně.
Ratnesh Mathur
Ratnesh vystudoval matematiku a po získání titulu MBA pracoval 13 let v mezinárodním bankovnictví, 5 let v oblasti IT/Outsourcing a 2 roky se věnoval poradenství. Do Brna přišel v roce 2003 s cílem vybudovat outsourcingové centrum pro indickou společnost Infosys. Během sedmiletého pobytu zde vytvořil tým pracovníků více než dvaceti národností pracujících v 16 jazycích. Před příjezdem do Evropy žil a pracoval na různých místech Indie a Afghánistánu, kde poznal různorodost jihoasijských jazyků a kultur. Ratnesh věří, že k vytvoření multikulturní společnosti není třeba hovořit mnoha jazyky, stačí uvědomovat si přibližný původ slov užívaných v každodenní komunikaci. Ratnesh nyní založil společnost Indoeuropeans, která vytváří kulturní vazby mezi indickým zemědělským venkovem a evropskými městy prostřednictvím obchodu a projektů na rozvoj společnosti a komunit.
Zoja Mikotová
Prof. Zoja Mikotová je výtvarnice, režisérka, choreografka a pedagožka. Na JAMU absolvovala divadelní režii a zabývala se metodikou pantomimy. Dlouhodobě působí v oblasti režie, choreografie i aktivní herecko-pantomimické činnosti v ČR (např. loutkové divadlo Radost, ND Brno, Divadlo Archa, Divadlo v Dlouhé), dále v Maďarsku, Polsku, Německu, Rakousku, Francii, Itálii a USA. Na Divadelní fakultě JAMU založila studijní obor Výchovná dramatika Neslyšících a od roku 1992 zde vede vlastní ateliér. Soustavně se věnuje také tématice divadla Neslyšících (např. Caprichos, Genesis, Odysseia, Sem-Tam, Bajky a sny) a se svými studenty i absolventy získává ocenění na festivalech doma i v cizině. V roce 2004 byla oceněna Výroční cenou českého centra Mezinárodní organizace divadel pro děti a mládež ASSITEJ, roku 2006 získala medaili MŠMT II. stupně za uměleckou a pedagogickou činnost a v roce 2007 jí byla udělena Zlatá medaile JAMU.
Rod Paton
Velšský hudebník, skladatel, pedagog a spisovatel. Vystudoval University of Southampton a JAMU v Brně, následně získal doktorát na University of Sussex za výzkum hudební a společenské obnovy, a posléze se zaměřil na muzikoterapii. V posledních 25 letech se věnuje využití kreativní hudby a je zakladatelem metody Lifemusic™, založené na vědomí, že všichni umíme zpívat. Tento princip boří hierarchie a přináší možnost tvorby živé hudby pro všechny, bez ohledu na původ či hudební vzdělání. Rod je mj. významný jazzový a improvizační hornista. Jako skladatel je autorem řady hudebních děl ve stylu crossover včetně oslavované jazzové mše Ascension Jazzmass. Svůj čas dělí mezi venkovský Pagham v Západním Sussexu, University of Chichester, kde učí techniku improvizace, kompozici a komunitní hudbu, a Brno, kde vede improvizace na JAMU a vystupuje po boku českých hudebníků.
Radim Polčák
Vedoucí Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Jako host přednáší na právnických fakultách a justičních vzdělávacích institucích v Evropě a USA. Zabývá se převážně právem ICT a právní teorií. V roce 2003 založil mezinárodní sympozium Cyberspace, založil a vede odborné časopisy Masaryk University Journal of Law and Technology a Revue pro právo a technologie. Je rozhodcem tribunálu pro doménová jména .eu a .cz, zakládajícím členem European Academy of Law and ICT, členem Rady European Law Institute a příležitostným poradcem několika českých a evropských justičních a vládních institucí a podnikatelských subjektů.
Kateřina Šedá
Kateřina Šedá je česká výtvarnice. V letech 2000 - 2005 studovala Akademii výtvarných umění v ateliéru grafika II. u prof. Vladimíra Kokolii. V roce 2005 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého a v následujících letech vystavovala například v Rennaisance Society v Chicagu (2008), Mori Museum v Tokiu (2010) nebo Tate Modern v Londýně (2011). Ve svých akcích, které často realizuje v okolí svého bydliště (na venkově nebo periferii města), se snaží o vzájemné sblížení místních obyvatel. Pomocí jejich vlastní (vyprovokované) aktivity a díky netradičnímu využití všedních prostředků se pokouší probudit trvalou změnu v jejich chování.
Tomáš Turek
Tomáš Turek (*1979) je hudebním dramaturgem, pověřený řízením dnes už pouze digitální stanice Českého rozhlasu - Radia Wave. O hudební skladbu Radia Wave se stará přes pět let. Píše a psal o hudbě do nejrůznějších periodik, v posledních letech nejčastěji na Aktuálně.cz. Studoval humanitní studia na UJEP v Ústí nad Labem a Mediální studia na FSV UK v Praze. Pochází z Ústí nad Labem, ale dlouhodobě žije v Praze. Hudba je jeho posedlostí, často za ní jezdí mimo Českou republiku.
Renata Veselská
Vystudovala molekulární biologii a genetiku na Přírodovědecké fakultě (PřF) Masarykovy univerzity, kde získala i doktorát. 10 let působila na Lékařské fakultě MU, kde se podílela na výuce lékařské biologie a věnovala se výzkumu v oblasti buněčné biologie. Na PřF nyní vede Laboratoř nádorové biologie se zaměřením na problematiku solidních nádorů u dětí. Už od studií se zajímala o problematiku etických aspektů biomedicínského výzkumu. Patří k zakládajícím členům Univerzitního centra pro bioetiku. Získala stipendium z Fogarty International Center of the NIH, díky němuž se zúčastnila vzdělávacího programu o etice výzkumu pro státy střední a východní Evropy a poté absolvovala studium bioetiky na Union Graduate College a Mount Sinai School of Medicine (NY, USA). V současné době přednáší na Ústavu experimentální biologie PřF kursy zaměřené na molekulární a buněčnou biologii a na bioetiku. Osobní stránka
Aleš Zemánek
Aleš Zemánek (* 1977) je výrobcem lehokol. V roce 1997 na cestě po Norsku letmo zahlédl "divné kolo", kterému se, jak později zjistil, říká lehokolo. To mu změnilo život. Ještě ten stejný rok začal lehokol sám používat, v roce 1999 si zkonstruoval vlastní, které se stalo základním stavebním kamenem nově vzniklé firmy. Nyní vyrábí 11 modelů, vyváží lehokola do cca 25 zemí světa od Japonsko po USA. Je průkopníkem širšího využití lehokol, ukázal, že s úspěchem lze lehokolo použít i v náročnějším terénu. V roce 2006 byl vybrán do seriálu 12 odvážných o podnikatelích, kteří šli vlastní cestou. Od roku 2000 ukazuje českým zákazníkům i jiné směry cyklistiky, do českých obchodů dodává skládací kola, dětské vozíky, speciální kožená sedla, nepromokavé brašny atd.
Akce: Otevřít verzi pro tisk